6.2.1. Hudebnina

Vztah k Základním pravidlům

  • ZP 2.9.3 (3.2, 7, 8)

  • ZP 5.2.12

  • ZP 5.6.1

  • ZP, Příloha 1, A.4

Definice

Hudebniny jsou rukopisné i tištěné notové záznamy hudby včetně historických typů písemností, jako jsou liturgické knihy s notací, kancionály, zpěvníky apod. Za hudebninu lze považovat i slovesné záznamy textů, jejichž nápěvy jsou obecně známé či na ně odkazují. Jako evidenční jednotky se hudebniny evidují jako rukopisy. Pokud nejsou hudebniny rozčlenitelné na jednotlivé rukopisy (díla), nebo jsou součástí spisů, evidují se prostřednictvím množstevních EJ (karton, fascikl).

Příklady

Kancionál Jednoty bratrské redigovaný Janem Blahoslavem vytištěný v bratrské tiskárně v Ivančicích, „Půlnoční“. Česká pastorální tzv. Třebíčská mše pro sóla, smíšený sbor a orchestr, Moravský tanec pro velký orchestr op. 1c aj.

Metodika popisu

Podtyp hudebnina se používá pro specializovaný popis archiválií evidovaných prostřednictvím EJ rukopisy nebo množstevních EJ (karton, fascikl), a to na úrovni Jednotlivost nebo Část jednotlivosti – typ archiválie: rukopis, neevidovaná jednotlivost nebo část jednotlivosti.

U podtypu hudebnina se dle Základních pravidel uvádějí tyto role entit (povinné role pro inventář jsou vyznačeny tučně, doporučené role jsou vyznačeny kurzivou):

  • vydavatel/nakladatel

  • autor hudby/skladatel

  • autor textové složky/textař

  • autor doprovodného textu

  • opisovač

  • tvůrce výtvarné stránky

  • objednatel/příjemce

  • tiskárna/tiskař

  • místo vzniku jednotky popisu

  • místo vzniku předlohy popisované kopie

  • související entita

Role entit vztahující se k podtypu hudebnina jsou přehledně uvedeny v pravidlech pro tvorbu archivního popisu.

Podrobná pravidla použití prvku Podtyp archiválie pro popis konkrétních archiválií by měla stanovit interní metodika archivu.